Slovník finančních pojmů
Uschovna (depot)
Cenne papiry jsou fyzicky ulozeny v uschovne (depotu) u nejake banky. To chrani majitele cennych papiru pred ztratou a usnadnuje spravovani papiru, protoze banka realizuje vyplaty dividend apod. bez zlvlastniho povereni. Banka ma povinnost vest pro kontrolu dve uschovne knihy: osobni, tridenou podle majitelu depotu, a vecnou, ktera je razena podle druhu cennych papiru. Na konci roku nebo na prani banka informuje vlastnika depotu o jeho stavu depotu. Depotni banka vetsinou poveruje sbernou banku cennych papiru uschovanim cennych papiru.
Podle druhu uschovani se rozlisuje mezi otevrenymi a uzavrenymi depoty, jakoz i mezi sbernymi a svazkovymi depoty.
U otevreneho depotu se cenne papiry nebo cenne predmety volne predavaji bance; banka zna obsah depotu. U uzavreneho depotu, napr. u bezpecnostni schranky, vi o obsahu jen majitel depotu.
Ve sbernem depotu, respektive ve sberne uschovne se deponuji cenne papiry stejneho druhu a typu od ruznych vkladatelu. Vlastnictvi urciteho cenneho papiru zanika. Vkladatel se stava spoluvlastnikem celkoveho depotu podle sveho podilu a ma pravo na vydani stejne hodnotnych cennych papiru. Ve svazkovem depotu se uchovavaji cenne papiry podle vlastniku oddelene. Jmeno vlastnika je zaznamenano na papirovem pasku (nebo necem podobnem), ktery obepina cenne papiry. Vkladatel zustava vlastnikem svych cennych papiru a dostava je v originale zpet.
Ustanoveni k uschove jsou upravena v zakonu o depotu.